13 vzorků místních piv Dow shift. Brawery ochutnali včera moji kamarádi. Já jsem zůstal doma, protože jsem dopisoval deník za 3 dny. A protože pivo je zdravé, byli ráno čerství jako rybičky. Tak o půl osmé nasedáme do našeho korábu a poprvé během našeho pobytu, řídím celou cestu až do místa, které nám v Čechách něco připomíná. To město se jmenuje Carlsbad a je to vlastně německý název pro Karlovy Vary. Jedeme až sem, tedy spíše do blízkých Carlsbad´s cavern. To jsou proslulé podzemní prostory spojené se kmenem hrdých Apačů. Zároveň je to už třetí National natural park, který jsme měli v plánu navštívit. Naše průkazka, Americe beauty, za 20 dolarů nám to umožní. Stojíme trpělivě nekonečnou frontu na vstup. Opět se chystám komunikovat, ale naštěstí mě Igor pomůže, asi by to bylo nad moje síly. Amerika je totiž země velikých možnosti a moje možnosti domluvit jsou stále omezené, proto jsem si to vynahradil tím, že v čase delšího čekání si objednávám skromné jídlo v místním bufetu. Mám radost, že přes všechny překážky jsme neumřeli hlady a žízní. Moje praktické používání angličtiny je na úrovni dítěte mateřské školky. Rozumím, ale neumím mluvit. Věřím, že to chce čas a hlavně nepřestávat se učit. Samotná prohlídka jeskynních prostor zabrala víc jak dvě hodiny. Nikdy jsem neviděl a zřejmě neuvidím něco tak krásného Škoda je, že moje foceni bylo pro kočku.
Takže, jen ve zkratce, zdejší jeskyně jsou patrně největším jeskynním prostorem přístupným v současné době pro veřejnost na celém světě. Jejich prohlídky mi trochu pomohly začít chápat moderní umění, kdy mazanice různých umělců mají představovat něco krásného. Krápníková výzdoba ve zdejší jeskyni mi trochu pomohla uvědomit si, že to abstraktní umělci mají trochu podobně s těmi stalagmity a stalagnáty. Skutečná krása se totiž rodí z veliké trpělivosti a nepochopení. Viz kniha Karel Schulz Kámen a bolest není to pro každého. Moji kamarádi museli na mě čekat, protože já jsem těch 8 km nekonečných jeskynních prostor prošel, ale oni je jen proběhli. Och, jaké barbarství. Omlouvá je to, že to není pro každého. Nekonečná mi potom přišla cesta zpátky. Venku sněží nebo prší. Pospíchám. Cestou pak procházím fotky z jeskyň, kde zjišťuji, že jsem fotil tmu. Málo z toho je použitelné. To platí i o předchozích fotkách. Proto cestou srdíčkem označuji, nebo dokončuji - přímo mažu snímky, které nejsou hezké nebo vlastně vůbec nejsou snímky, protože na nich je vidět jen tma. Domů se vracíme až na večer. Nejdřív máme mši svatou, poté první jídlo z večeře. Tím byla polévka podle mého receptu. A nakonec po dnešní velice krátké mši svaté přišlo i na naše steaky z masa, které jsme koupili včera. Moc jsme si všichni pochutnali.
Sedíme u skleničky vína a je nám spolu moc dobře, protože si povídáme o radostech i bolestech rodičovského stavu. Je hodně pozdě, když jdu spát a děkuji Bohu za další americký den plný deště sněhu, větru a mrazu. U nás doma je naopak horko a hlavně začíná být sucho. Co všechno nás ještě čeká, to ví jen Bůh. Proto odevzdávám všechno a všechny do jeho rukou. Cele naší farnosti vyprošuji vše dobré. Deo gratias
