Konečně jsme dnes, a dokonce zítra bez vyhlídky dlouhého cestování. K tomu jsme se všichni dobře vyspali, jakkoliv o lůžko v kuchyni jsme museli losovat. Máme totiž jen 3 postele, takže jeden musí spát na zemi v našem společném prostoru, kde se stravujeme nebo jsme spolu. Mince padla na Michala a on pokorně přijal úděl člověka bez soukromí. Jeví se mi, že v naší sestavě čtyř chlapů to nemusí být veliký problém, protože se navzájem akceptujeme v maximální míře. Inu, je to hodně o té dobré partě, která se dlouho dávala do hromady. Nikdo zde není potížista a je nám spolu dobře. Náš přítel na telefonu kamioňák Martin nám všem dokonce napsal milý kompliment, že máme dobrou partu. Hodně mi dnes Martin taky pomohl v jednom rozhodnutí. Dobrá rada v situaci, kdy se člověk musí rychle rozhodovat má cenu zlata. Ale nepředbíhejme.
Dnes nebo zítra by mi měl přijít první starobní důchod Moje cesta za oceán byla totiž spojena s potřebou nějak tento důležitý životní předěl zvýraznit. Ode dneška jsem penzista a život pro mě může končit. Nebo naopak!? Moje největší cesta v životě může být zároveň tečkou, nebo jakousi pomyslnou dvojtečkou. Nechme to uzrát, protože jinak jako farář se doma do starobního důchodu nechystám. Rád bych sloužil Bohu i lidem, dokud mě biskup bude pokládat za platného pomocníka. Ještě když jsem se chystal na tuto cestu, napsal jsem svoji poslední vůli. V závěti jsem hlavně napsal jména lidi, které jsem předtím zasvětil do svých posledních věcí. V testamentu je taky napsáno moje přání o místě posledního odpočinku: a tím je kněžský hrob na nádherném „praktickém“?? hřbitově. Už dlouho jsem se k tomuto kroku chystal a příprava na náročnou největší cestu v mém dosavadním životě tento krok urychlila.
Odpusťte mi tento velice osobní výlev a raději pojďme k dnešnímu plánovanému programu.
Městečko Wiliams leží přibližně 70 km od srdce velikého kaňonu. Jméno v angličtině Great canyon označuje jeden ze sedmi současných divů světa. Cesta z našeho dočasného domova do místa, kde tato obrovská a podivuhodná díra do země vznikla, je jen hodina cesty a první zastávka je na místním heliportu, kde Jarda a Michal chtěli objednat vyhlídkové let vrtulníkem. Jenže je to hodně peněz. Nikomu z nich se nechtělo zaplatit přepočítáno na naše peníze nějakých 7000 Kč. Další možnost je vedlejší letiště, ale to si nechávají až na závěr dne. V návštěvnickém centru v Great canyon village si trochu necháme poradit. Tato krátká zastávka pro několik informaci mohla být hodně drahá, mojí vinou. Celou cestu z Williamsu jsem řídil a tato zastávka dnes už druhá, nám všem přinesla nepříjemné překvapeni v podobě dokořán otevřených dveří našeho půjčeného Nissanu. Možná první známky stařecké demenci, kdož ví !? Hodně jsem se lekl a celý zbytek dne řídil někdo jiný.
Vystáli jsme dlouho frontu aut čekající na vstup do národního parku. Jakkoliv je všední den, hodně místních lidi sem jezdí. A to podotýkám, ještě není turistická sezóna.
Naším cílem dnes je východní část kaňonu, trasa měří asi 40 km a konči v bodu nazvaném podle historické budovy rozhledny Desert view, což znamená pouštní vyhlídka. Ještě než tam dojedeme, využíváme nabídku několika nádherných výhledů, které nám jdou naproti a nelze nezastavit a kochat se, jaký nám Pan dal nádherný teplý den, plný slunce a dokonce nefouká. Jakkoliv jsme v nadmořské výšce okolo 2500 metrů nad mořem, překvapivě krajina vůkol je do nedohledna zalesněná rovina a až někde v dálce je vidět zasněžené velikány na mnoha stranách.
Objíždíme díru do země, kterou za miliony let vyhloubila do skály řeka Colorado a ještě jedna řeka. Ta první má krásně temně modrou barvu a ta druhá je kalně hnědá. Rozdíl mezi námi nahoře a řekami dole je nějakých 1500 metrů. Místy kolmé stěny skal umocňují zážitek závratně bezedné propasti. Přes to všechno se na dno na některých místech kaňonu dá sestoupit. Tento zážitek včetně návratu nahoru je podle průvodce záležitost na dva dny. Můj kolega a kamarád otec Libor Švorčík mi o tom povídal. Totiž, že to docela nedávno absolvoval spolu s rodinou svého bratra, že je to náročný sestup a pak výstup. Jinak Libora znám už z Toronta, kde jsem celý měsíc strávil jako prázdninový zástup v české misii u Sv. Václava na Gladstone Ave 496, v centru tohoto kanadského velkoměsta na břehu jezera Ontario. Otec Libor v současné době nastoupil na místo po nedávno zemřelém biskupu Esterkovi a má svoji faru v Los Angeles. Je farářem pro české komunity po celých Státech a rád pomůže komukoliv od nás, kdo přijede do USA jako turista. Pokud by někdo uvažoval o cestě za oceán, rád mu dám kontakt na otce Libora Švorčíka.
Chválíme všichni našeho Igora, že to nejlepší naplánoval na konec. Chybí mi slova pro tento zážitek divoké krásy a spíše pohledu na nenapodobitelné umění matky přírody. Vzpomínám si na jeden výrok Sv. Augustina o tom, že Bůh inspiroval kromě Bible i další knihu. A tou je kniha přírody. Celý den se točíme okolo té gigantické díry v zemi a neumíme skončit. Naštěstí bylo v plánu odsloužit mši svatou v blízkosti Velkého kaňonu. Když se našlo vhodně místo na mýtince nedaleko velké díry, následující liturgie ve venkovním prostoru pod širým nebem mi připomněla naše táborové mše na Protivanově. Tam jsme se pyšnili tím, že máme nejkrásnější kostel, protože nám do toho zpívali ptáčci a cvrčci, les voněl a nebe bylo nad námi. Navíc Slunce malovalo vše na zlato. A hlavně, hlavní moment podobnosti byl v tom, že podobně jako tehdy s dětmi a kamarády jsme s Igorem, Michalem a Jarkem 24 hodin denně. Mše byla za Igora a taky jako výraz vděčnosti za jeho nasazení pro naši velkou americkou cestu. Dlouho předtím jsem už nezažil tak krásnou liturgii. Prý to byla obyčejná mše svatá. Hned po jejím skončeni a po dvou zastávkách u veliké díry jedeme na letiště. Pomáhám klukům vybavit letenku na vyhlídkový let na velikou dírou. Jakmile však přijdeme domů, zjišťuji, jak jsem hloupý. Špatně jsem porozuměl výsledné částce za letenku. Oproti údajům z průvodce, kde bylo napsána baťovská cena 99 dolarů, tak na stvrzence čteme 190 dolarů. Je z toho téma na celý večer. Dokonce korespondujeme s letištěm o možné změně letenky na vrtulník. Chlapcům se v této situaci nejeví rozdíl ceny tak vysoký. Do posledního klidného večera ještě vstoupil kamioňák Martin. Na jeho doporučení jsem se rozhodl poslední peníze dát za letenku, protože “Když už tak už”!
Jinak dnešek byl podle mě nejlepším dnem celého putování. A mám radost, že klukům chutnala moje specialita k večeři.
Deo gratias
